Plemena koní atd.

Berberský kůň

19. července 2012 v 14:00 | Lucie Strnadová

Berberský kůň

PŮVOD A HISTORIE

Domovem Berberského koně jsou země severní Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunis). Oblast známá též jako berberské pobřeží ("berberské" = cizí, nebo přesněji nekřesťanské). Pokud by byly pravdivé domněnky, že berber pochází ze skupiny divokých koní, jež přežily dobu ledovou, pak by byl mnohem starším plemenem než arabský plnokrevník. Další teorie ho spojuje s achaltekinským koněm, plemenem Turkmenů. Ale názory na původ berberského koně se liší,proto o něm mohou odborníci pouze spekulovat.


Jeho vliv na vývoj koňských plemen je však nezpochybnitelný. Po arabovi se jedná o druhé nejhojněji využívané plemeno pro zušlechťování ostatních plemen. Jeho tvrdá konstituce a přizpůsobivost různým přírodním podmínkám patří mezi ceněné vlastnosti při využívání berberů v chovu. Jeho krev koluje v krvi španělských koní (andaluský kůň), anglických plnokrevníků (berberský hřebec Godolphin Barb, jeden ze tří hřebců - zakladatelů linie anglického plnokrevníka) ale i v krvi koní ze Severní (mustang) a Jižní (criollo) Ameriky.

PLEMENNÉ ZNAKY:

Moderní berber má velký podíl arabské krve, což ho však v typu příliš neovlivnilo a uchoval si svůj charakteristický vzhled.
  • Barva - díky vlivu araba dnes převážně bělouši, původně hnědáci a vraníci.
  • Výška v kohoutku - 145 - 155 cm
  • Stavba těla - hlava - rovná, úzká, mírný náznak klabonosu; krk - delší, výrazný kohoutek; plece - ploché; záď - strmá, ohon je nasazen nízko; nohy - štíhlé, velmi silné; kopyta - úzká s tvrdou rohovinou.
Berberský kůň je méně známý než arab patrně proto, že postrádá jeho přitažlivý vzhled a vrozenou eleganci. Je však stejně odolný, dokáže stejně jako on vyjít s malým přídělem potravy. Má stejnou schopnost vyvinout na krátkou vzdálenost ohromnou rychlost. Pro svou vytrvalost, obratnost, ovladatelnost, odvahu a také dobrý výcvik měli a mají tito koně vysokou hodnotu.

CHOV A VYUŽÍTÍ TOHOTO KONÍKA:


Kdysi tvořil podstatnou součást muslimských jízdních vojsk. V jeho domovině patří nejkrásnější berberští koně Spahiům, příslušníkům alřírské a tuniské jízdní kavalerie. V současnosti je však můžeme spatřit už jen na různých severoafrických slavnostech, které připomínají vojenskou minulost těchto zemí.

Berber se dále uplatňuje v chovu a v různých jezdeckých disciplínách. Používá se v drezúře a též jako velmi vytrvalý kůň v distančních jízdách. Rovněž rekreační jezdci si berberských koní velmi cení.

Point Horse

4. července 2012 v 0:29 | Lucie Strnadová

  • Původ: USA
    Typ:
    KVH: 147 - 160 cm
  • Barvy: strakatá


Historie:

Paint horse je v podstatě barevná linie koní Quarter Horse. Ti vznikli v 17. století v USA. Jejich předci byli španělští a angličtí koně. Quarter Horse byl původně využívám k dostihům, podle kterých dostal i své jméno: čtvrtkař. Je to totiž nejrychlejší plemeno na čtvrt míle. Mezi jeho předky bychom našli spoustu slavných anglických plnokrevníků. V 19. století se začaly běhat delší dostihy a tak Quarter Horse ztratil své primární uplatnění. Proto se využily jeho další vynikající vlastnosti pracovního koně. Stal se nepostradatelným pomocníkem na dobytčích farmách a i díky němu vzniklo westernové ježdění. Dodnes je Quarter Horse vyhledávaným westernovým koněm. Postupně se ale začali objevovat i strakatí koně a byl pro ně zřízen vlastní registr. Sem mohli být zařazeni jen takoví koně, kteří měli aspoň jednoho rodiče registrovaného. Postupně se tak vyšlechtil strakatý ráz Quarter Horse, který byl uznán za plemeno a dostal název Paint Horse: malovaný kůň.

Povaha:
Paint Horse je velmi vytrvalý, silný a pracovitý kůň. Je inteligentní a má tzv. Cow Sense. Je věrný svému pánu a vytváří si s ním vztah. Je také odolný, tvrdý a obecně má velmi dobrý temperament.

Konstituce:
Paint horse má menší hlavu se silným, svalnatým krkem. Lopatky jsou strmé, plece silné. Hřbet je kratší, rovný, záď je výrazně svalnatá. Končetiny jsou pevné, svalnaté s kvalitními kopyty.
Srst je vždy strakatá. V kohoutku měří 147 - 160 cm.

Využití:
Paint Horse je dodnes vynikajícím pracovním koněm. Využívá se ve westernových soutěžích i jako spolehlivý a vytrvalý rekreační kůň.

Anglický plnokrevník

14. června 2012 v 20:24 | Lucie Strnadová

Anglický plnokrevník (zkratka A1/1)

Je to nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Předky anglického plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb.[1] Anglický plnokrevník má uzavřenou plemennou knihu - tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, jehož oba rodiče jsou v plemenné knize anglického plnokrevníka.

Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. U nás se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.

POPIS:

Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Končetiny jsou suché a výborně stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu, pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý. Řadí se mezi velice inteligentní koně a dokáže být věrný.

Historie plemene:

Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po Válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby - podle hodnosti - musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i tzv. running horses, kteří sloužili jako koně poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto koní povolala neapolského experta - Prospera d'Osmu a založila hřebčín v Tutbury.

Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (např. arabský plnokrevník), během občanské války mnoho z nich na čas zmizelo, ale protože je potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro chov velmi významní James d'Arcy - vedoucí královských hřebčínů - a vrchní podkoní John Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka; vliv na chov mělo i budování nových dostihových drah.



Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců - zakladatelů A1/1. Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie; třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi a později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.

Chov pokračoval a rostl s popularitou dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo potřeba zaregistrovat původy dostihových koní, tak vznikla Všeobecná plemenná kniha (General stud book), její první část vznikla už v roce 1791 (předmluva), pak byla několikrát přepracována, za první díl se považuje verze z roku 1808. Další díly od té doby vycházejí pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou knihu navazují všechny

Slavní koně

  • Byerley Turc
    Godolphin Barb
    Darley Arabian
    Eclipse (kůň)
    Železník
    Phar Lap
    Secretariat


Zatím a moc se omlouvám ale momentálně nemám čas a tak některé články budou vidáni během následujících měsícu jako je třeba tento!

Moje prezentace

12. května 2012 v 13:53 | Lucie Strnadová

Fjordský kůň

6. května 2012 v 22:10 | Lucie Strnadová

Fjordský kůň

Původ a historie

Fjordský kůň je zcela původní skandinávské plemeno a navíc známé jako "kůň Vikingů". Rytina koně podobná fjordskému koni byla totiž nalezena na slavných runových kamenech z 8. století a v 9. století se fjordský kůň, pravděpodobně s Vikingy, dostal na Island, kde ovlivnil známého islandského ponyho. Vikingové používali fjordy jako válečné koně při svých taženích, ale i pro nechvalně proslulé koňské zápasy, které mívaly vždy velmi tvrdý průběh a často končily smrtí poraženého. Koně, kteří zápasy přežily, byli podle Vikingů ti nejkvalitnější hřebci.

Původně se fjordi chovali především na západě Norska při pobřeží, které je známé svou malebnou krajinou s vyhlášenými fjordy - podle nich je kůň pojmenován. Toto plemeno je pravděpodobně předchůdcem většiny evropských chladnokrevných koní

V minulosti byl několikrát změněn název plemene, můžeme se tedy setkat například s pojmenováním "nordfjordhest" či "vestlandhest". Na rozdíl od názvu je vzhled koně stejný již po staletí - jedná se jedno z nejstarších a nejčistších plemen v Evropě. Archeologické nálezy dokazují, že byl fjord domestikován již okolo roku 2 000 před naším letopočtem. Není tedy divu, že ho Norové považují za symbol země, podobně jako my naše koně kladrubské, či Rakušani své lipicány. Je však více než pravděpodobné, že kůň má svůj původ ve střední Asii - tuto domněnku přiživuje velice výrazná podoba s divokým koněm Převalského.

Nyní je chov rozšířen po celé Skandinávii, Velké Británii a Německu. V České republice došlo ke zkřížení fjordského koně s huculem a tito koně se u nás chovají i v dnešní době.

Popis a charakteristika

Jedná se o koně silného, otužilého, nenáročného a tvrdého. Jeho povaha je mírná, ale i tvrdohlavá. Vyniká jistým krokem, snadno a neúnavně překonává velké vzdálenosti a to všechno s minimálním přídělem potravy. Je nejšťastnější, když je chován ve svém přirozeném prostředí, tedy na volné pastvě. Koně se těší pevnému zdraví a dlouhověkosti.

Fjordský kůň má mnohé znaky ponyho, ale je vyšší. Hlava je malá, zcela typická pro poníky. Krk je silný a svalnatý, obzvláště vyniká při zastřihnutí hřívy. Hříva je vzpřímená, hrubá a stejně jako ocas má stříbřitou barvu s černými pruhy, ostatně i proto se hříva zastřihuje - aby pruhy vynikly. Tmavé žíně uprostřed by měly přečnívat nad světlými, tmavé se tedy zastřihují do výšky 10ti cm a světlé by měly být kratší. Nohy jsou kratší a silné - můžeme spatřit i tmavé zebrování s rousy. Kopyta jsou velmi tvrdá, což je památka na těžký terén skandinávského pobřeží. Srst je zbarvena různými odstíny plavé po výrazně žlutou a od čela až po ocas se táhne černý úhoří pruh - proto fjord tolik připomíná původního divokého koně Převalského. Je v podstatě jediným domestikovaným plemenem, které si uchovalo původní divoké zbarvení. Nejrozšířenějším zbarvením je hnědý plavák. Srst je velmi hustá, přizpůsobena tvrdým norským zimám. Kohoutková výška dospělých koní bývá 130 - 147 cm, ale předkové bývali nižší.

Využití

Fjord je velmi všestranný kůň, který se rychle učí. Dnes jsou nejvíce používáni v zemědělství a v České republice hlavně v lesnictví při přibližování dřeva. Jelikož mají také výborný orientační smysl a netrpí strachem z přírodních překážek, používají se jako jezdečtí koně pro agroturistiku, i když mají tvrdší klus. Dobrých výsledků dosahuje díky své obratnosti také ve vozatajských soutěžích. Díky jejich povaze jsou také velice oblíbení jako jezdečtí rodinní koně.

V poslední době se chov fjordů rozšířil z Evropy do celého světa. V Norsku, na západním pobřeží Vestenlanden je stále fjordský kůň chován polodivokým způsobem.

Dle evropské úmluvy získalo Norsko zodpovědnost za chov, ochranu a rozvoj fjordského koně. Norští chovatelé si dali za cíl, že by rádi zachovali všestrannost a charakter plemene, který se po staletí příliš nezměnil.

Zajímavost

Obyvatelé Skandinávie si již po staletí předávají vikingskou legendu o Slapenirovi. Slapenir byl fjordský hřebec, který patřil vládci bohů - Odinovi. Když je Slapenir odpočinutý a v klidu nosí svého pána po obloze - venku je krásné a slunečné počasí. Pokud se ale hřebec vzpíná a má paličatou a vzpurnou náladu, řičí a bije kopyty do země - venku zuří bouře a blesky prý nejsou nic jiného, než jiskry od hřebcových podkov...

Alter-real

6. ledna 2012 v 23:00 | Lucie Strnadová

Alter-real

Domovem tohoto ušlechtilého koně je Portugalsko,kde se plemeno alter-real chovalo pro potřeby královské stáje.Jméno plemene je odvozeno od města Alter De Chao a výrazu ,,Real,,
které ve španělštině znamená ,,královský,,.Plemeno bylo vyšlechtěno na počátku 18.století z andaluského koně(o něm si povíme někdy příště).Během španělské války za nezávislost v letech 1804-1814 byla ale většina přslušníků tohoto plemene Francouzi rozprášena a někteří nejlepší koně byli uloupeni.Následovaly pokusy o oživení plemene křížením hannoverského,normanského a smozřejmě arabského koně s koní anglických,tyto snahy bohužel neuspěly.Naštěstí byla na konci 19. století do chovu znovu zavedena andaluská krev a plemeno bylo zachráněno.Když na počátku 20. století padla portugalská monarchie, začal plemeno pěstovat(chvat) dr. Ruy d Andrade, uznávaný portugalský odborník v oblasti chovatelství.V roce 1932 byl chov plemena alter-real svěřen do péče ministerstva zemědělství.
Půvabná hlava se širokým čelem,případně mírně vypouklým profilem.
Klenutý,svalnaý krk,přirozeně vysoce nesený.Široký,hluboký hrudník.
Krátký hřbet se šikmou zádí a nízko nasazeným ocas.Silná hlezna.
Efektní akce s výjimečným ohýbáním kloubů.Ideální pro cviky vysoké jezdecké školy(figury,chody,airs)
Nejčastějším zbarvením je hnědák nebo tmavý hnědák.
Klasická vysoká jezdecká škola a drezura.




150-160
centimetrů.


Portugalsko,Evropa


Toď vše k tomuto královskému koní!








Stop tyraní koní!!!

26. listopadu 2011 v 17:02 | Lucie Strnadová

Achaltekinský kůň

30. září 2011 v 22:39 | Luciana Strnadová

!!Novinka na mém blogu!!

Mám pro vás užasnou novinku,nevím jestli bude tak užasná pro některé z vás,ale rozhodla jsem se že na svůj blog budu dávat i plemena koní protože koně prostě miluju.
Takže začínáme.....
První koník bude Achaltekinský kůň....:))

ACHALTEKINSKÝ KŮŇ

Původ a historie:

Achaltekinec je živým dědictvím krve starodávných perských koní a je proto jak budu psát níže považován za nejstarší čistokrevné plemen. Domovinou je mu nevlídný Turkmenistán, země, která je z devadesáti procent pokryta pouštěmi. Život Turkmenů ovlivňoval i život koní. Vzhledem k přírodním podmínkám nebylo možné se živit klasickými zemědělskými pracemi. Turkmen byl po celé věky vojákem, ať už sloužil cizím vládcům, či podnikal loupežné výpravy na okolní osady. Při této činnosti byl samozřejmě odkázán na svého znamenitého koně, kterého zahrnoval výjimečnou pozorností a péčí. O Turkmenech se říkalo, že budou vojáky do té doby, dokud budou mít achaltekince, a že achaltekinec bude existovat, dokud jeho pán bude vojákem. O tom, jak pravdivé bylo toto tvrzení, se všichni přesvědčili po připojení Turkmenistánu k Rusku po bitvě u Goek Tepe (1880) a posléze ještě názorněji po nástupu komunistického zřízení.
Achaltekinský kůň(Achal-Teke)je velmi skromné,odolné a vytrvalé pouštní plemeno plnokrevného koníka starého nejméně 3000 let.Pochází z Turkménie(Asie).A teď si o něm řekneme víc...rozhodně se koukeje dál,protože se dozvíte fakt moc věcí:))
Jak už jsem psala víš Achaltekinský koník je známý nejméně tři tisíce let a podle některých odborníků je nejstarším čistokrevným plemenem na světě.Středověcí kočovníci ve středoasijském Turkmennistánu(děsní název:)....Nesnáším dlouhé cizí názvi.Ostatně nevím proč vám ty názvy píšu...stejně si to nikdo nezapamatuje)pečovali o tyto tvrdé a vytrvalé koně jako o poklad a jednali s nimi jako se členy rodiny.(No tak to koukám.Starali se o ně jako o poklad)Toto plemeno výborně snášelo i tvrdé pouštní podmínky,nedostatek krmiva a extrémní počasí.V roce 1881(Čísla nepotřebujete že ne??Smějící se)se Turkmenistán stal součástí ruské říše(Brr v Rusku je zima...nesnáším zimy)a achaltekinští koně byli nadále pěstováni v Rusku.Jmeno plemena je odvozené od turmenského kmene Teke,který žil nedaleko achalské oázy.V současné době je achaltekinský koník známy jako vynikající sportovní kůň.


Zvláštní pozornost si zaslouží způsob sedlání. Sedlání koně - to byl soubor předepsaných ceremonií. Nejdříve se sejmula deka z koně, ze srsti se ometlo každé smítko. Následně se na hřbet daly dvě tenké dečky - jedna sající pot, jedna plstěná. Na tyto dvě tenké přišla třetí, tlustá, z vnitřní strany plstěná, ze všech stran lemovaná ručně tkaným plátnem. Tato poslední měla výřez na kohoutku. Na dečky se kladlo sedlo s dřevěným posedlím, potaženým kůží. Na posedlí se zvrchu dávala deka, zakrývající celého koně a vše se zajistilo pevně dotaženým obřišníkem a speciálními úvazky jednotlivých deček.
Při jízdě na dlouhé vzdálenosti se obvykle velká deka nedávala, ale byla přivázána jako bandalír za sedlem.
Krk koně byl zdoben různě širokými řemeny-aladžami, obvykle zdobenými drahokamy. Nutkání zdobit svého milovaného koně bylo pro Turkmeny typické, zdobená bývala i uzdečka, která byla mimojiné vybavena tenkými řemínky na čelence, které chránily oči koně před hmyzem.
Klisny se připouštěly velmi brzy, obvykle již jako dvouleté (pokud nebyly v tréninku), hřebci až po třetím roce. Pokud připouštěli dříve, tak jen několik klisen. Připouštění se praktikovalo "z ruky", přičemž pouze velmi kopavým klisnám se spoutávaly zadní nohy. Hřebce vodil na připouštění jeden člověk, zpravidla na ohlávce. Nejproslulejší hřebci, jako například Bek Nazar Dor nebo Kara Kunon, připouštěli denně v průměru pět klisen, za sezonu pak více než 100 klisen.
Připouštěcí období začínalo v březnu a trvalo do konce července, aby se hříbata rodila v optimálním čase. Odstav hříbat probíhal okolo 5-6 měsíce, někdy, pokud hříbě nešlo dále do tréninku, se nechávalo u matky až do jednoho roku.
Využívá se ke skokovímdisciplínám,v drezuře,a ve vytrvalostních závodeh.Je vysoký přibližně 150 až 162 centimetrů.Pochází z Turkmenistánu(Asie).Achaltekinský kůň se často označuje jako ,,kůň jednoho pána".
Je oddaný,ale muže být i tvrdohlavý,pokud něco nechce udělat.

Stavba těla:

Malá,ušlechtilá hlava hlavu.Dlouhý,tenký,vysoko nesený krk.Vysoký kohoutek.Hluboký,úzký hrudní koš.Dlouhý hřbet.Dlouhý,úzký,štíhlý trup,atletická stavba těla(mám ráda vymakané kluky.Pardon ted se mluví o koních.Nechala jsem se jen trohu unést)Dlouhé,štíhlé a svalnaté nohy.

Vzhled a charakteristika:

Oko mandlového tvaru.Jemná srst s kovově zlatým leskem.Zbarvení může být hnědé,černé,plavé,zlaté a nebo kaštanové.Plavný,hladký chod.

Vzpínání!
Tito ozdoby co vidíte na tomto Achaltekinským koníkovi nosí normálně!

Achaltekinský kůň má jako každý z koní svoji nádheru a hrdost!
 
 

Reklama