Červen 2012

Jak mužu dělat avatary?

24. června 2012 v 1:22 | Lucie Strnadová |  Mé prezentace a avatary
Tuto otázku jsem si kladla už dřív a konečně jsem našla odpověď....Baví mě dělat pohyblivé avatary.A tak vám poradím program v kterém to mužete dělat a kterí má další užitečné funkce...Stáhněte si PhotoScape a vše ostatní je na vás......Víc vám neporadím!Jinak pokuď chcete ještě nadpisky na avatar stáhněte si další nemálo užiteční program PhotoFiltre 7.

Ukázka pohyblivých avataru:
Fšechni tito avatary jsem dělala hráčum na howrse....

Hymna Assassínů

20. června 2012 v 12:00 | Lucie Strnadová |  Assassin CREED

Hymna Assassínů

Jsme nezlomní
Srdce v kámen zkuté
Jsme plní tmy
Černá je barva naše
Neznáme bolest
Ta náleží druhým
Pomsta je čest
Již jsme přísahali
Z očí čiší chlad
Strach je první zbraň
Umíme se i smát
Jako sama smrt

mipafisa

19. června 2012 v 19:40 | Lucie Strnadová |  Mé prezentace a avatary
Tak konečně umím pořádné avatary.....

Animace Puma

18. června 2012 v 18:16 | Lucie Strnadová |  Mé prezentace a avatary
Pokud budete chtít animaci klidně napište a já vám jí udělám.....napište do fóra na tomto blogu

Anglický plnokrevník

14. června 2012 v 20:24 | Lucie Strnadová |  Plemena koní atd.

Anglický plnokrevník (zkratka A1/1)

Je to nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Předky anglického plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb.[1] Anglický plnokrevník má uzavřenou plemennou knihu - tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, jehož oba rodiče jsou v plemenné knize anglického plnokrevníka.

Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. U nás se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.

POPIS:

Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Končetiny jsou suché a výborně stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu, pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý. Řadí se mezi velice inteligentní koně a dokáže být věrný.

Historie plemene:

Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po Válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby - podle hodnosti - musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i tzv. running horses, kteří sloužili jako koně poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto koní povolala neapolského experta - Prospera d'Osmu a založila hřebčín v Tutbury.

Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (např. arabský plnokrevník), během občanské války mnoho z nich na čas zmizelo, ale protože je potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro chov velmi významní James d'Arcy - vedoucí královských hřebčínů - a vrchní podkoní John Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka; vliv na chov mělo i budování nových dostihových drah.



Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců - zakladatelů A1/1. Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie; třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi a později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.

Chov pokračoval a rostl s popularitou dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo potřeba zaregistrovat původy dostihových koní, tak vznikla Všeobecná plemenná kniha (General stud book), její první část vznikla už v roce 1791 (předmluva), pak byla několikrát přepracována, za první díl se považuje verze z roku 1808. Další díly od té doby vycházejí pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou knihu navazují všechny

Slavní koně

  • Byerley Turc
    Godolphin Barb
    Darley Arabian
    Eclipse (kůň)
    Železník
    Phar Lap
    Secretariat


Zatím a moc se omlouvám ale momentálně nemám čas a tak některé články budou vidáni během následujících měsícu jako je třeba tento!

Hrad Kost

13. června 2012 v 15:06 | Lucie Strnadová |  Hrady a zámky celého světa

HRAD KOST

Kost je gotický hrad nacházející se v Českém ráji, v katastrálním území Podkost, části obce Libošovice, okres Jičín, jen několik desítek metrů od pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje.

Historie

Postavil jej někdy před rokem 1349 Beneš z Vartemberka. Jako jeden z mála našich hradů je umístěn nikoliv na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu. Dodnes je velice dobře zachovaný.
Hrad v průběhu doby mnohokrát vystřídal majitele. V 17. století jej na určitou dobu získal vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Současným majitelem hradu je Giovanni Kinský, syn poslední majitelky, kterému byl hrad navrácen.

Zajímavosti

Zajímavostí hradu je věž s lichoběžníkovým půdorysem. Nepravidelný půdorys věží, který se vyskytuje na řadě českých hradů, použili stavitelé pro ochranu před salvami z děl obléhatelů. Po stěně, která není k nepříteli natočena kolmo, koule sklouzne a nenadělá škodu.
Hradu, jeho okolí a historii se věnoval historik Josef Pekař, který vytvořil podrobnou dvoudílnou monografii Kniha o Kosti, zachycující ekonomické a historické dějiny místního panství.

Prohlídka hradu

Hrad je přístupný veřejosti od dubna do října.
Prohlídka hradu je rozdělena do čtyř okruhů:
  1. Okruh ROD KINSKÝCH V ČECHÁCH tvoří rodinné portréty a obrazy jednoho z nejstarších šlechtických rodů. (50-60min.)
  2. Okruh MUČÍRNA se zabývá trestním právem v 16. až 18.století. (50-60min.)
  3. Okruh spojený 1. a 2. okruh (140 min.)
Okruh zkrácený, ukazuje exteriéry hradu (30 min.) Jedná se o doplňkový okruh.

Byla jesm na KOSTI?

Mužu říc že ano.Je to už pár roku,ale mužu říct že to tam bylo nádherní a zajímaví.

※ Světlo Elfů※ kapitola 1

11. června 2012 v 19:30 | MARION |  ※ BOHYNĚ ELFŮ※

※Světlo Elfů ※

Kapitola 1

Je den jako každý jiný, slunce svými paprsky probouzí každou spící rostlinku, vítr roznáší nejrůznější vůně do krajiny a téměř každý v městečku něco dělá. Jen čtyřleté děvčátko s podlouhlými blonďatými vlásky nečinně stojí v odlehlé části městečka na posledním kamenném schodu vedoucímu k netradičnímu altánku v jehož prostřední části se vznáší zlatostříbrné zářivé světlo. "Co je to za pocit? Krásně hřeje a zároveň je i chladný." Zeptá se sama sebe aniž by řekla cokoliv nahlas, avšak stále si nepřestává pohrávat se světýlkem ve svých dlaních.
Opodál, kde začínají elfské domy navazovat na odlehlou část městečka v niž se nachází altánek se procházejí dvě mladé elfky. Jedna z nich má rovné černé vlasy skrz které vyčnívají delší zašpičatělé uši citlivé na jakýkoliv zvuk který lze zaslechnout v jejím okolí. Obličej má
Oválného tvaru a tvář má jako každá elfka pohlednou. Její oči mají stejnou barvu jako má mladá kůra stromů. Obličej je dozdoben nápadnějším nosíkem pod kterým jsou narůžovělé rty. Na sobě má oblečené zelené ornamentové šaty, které se postupně od pasu dolů zužují.
Druhá elfka jako by černovlásce z oka vypadla. Tváře mají podobné s rozdílem barvy očí
a vlasů. Elfka kráčející vedle černovlásky má barvu vlasů po čerstvých kaštanech. Její oči nesou barvu ranní spadané rosy. Je oděná v delších šatech po obvodu lemovaných ornamenty ušitých do tvarů květin.
Černovlasá elfka se najednou zastaví a se zamyšleným pohledem se podívá na svou společnici. " Ireth, kdo je to děvče, které stojí u altánku?" Tato otázka byla nepříjemná. Přestože Ireth znala většinu obyvatel městečka, byli i takoví, které neznala a to jen proto, že někteří patří mezi nově příchozí občany a nebo jsou moc malí na to aby se s nimi seznámila.
Ireth se nad touto otázkou potřebovala zamyslet, ale díky vzhledu děvčátka pro ni nebylo příliš těžké určit, kdo jsou její rodiče a tak za chvíli měla odpověď, i když si jí nebyla zcela jistá. "Nejsem si tím až tak jistá, ale řekla bych, že je to dcera Amandila a Lyrianne. Docela se jim podobá, nemyslíš?" Váhavě odpověděla a pomalou chůzí vykročila vpřed. Černovlasá elfka jen kývla na znamení souhlasu a se stejně pomalou chůzí se připojila ke své společnici. "Máš pravdu, skutečně se podobá Amandilovi a Lyrianne, takže není možné aby to byla dcera někoho jiného. Mimoto, ztratily jsme dost času mluvením a já musím ještě něco udělat. Sice, nepopírám že bych ráda věděla co to ta malá dělá, jenže povinnosti na mne nepočkají." Ireth měla pro svou společnici pochopení. Stejně jako mluvit, nebylo zapotřebí se dál zdržovat. Obě se mlčky vydaly po své trase, ale sotva zašly za roh jednoho z mnoha zdobených domů, jejich pohledy okamžitě upoutal kouř linoucí se všude po zemi. . "Odkud se to tady vzalo?! Není možné aby někde hořelo! " Ireth měla zlé tušení. "Enelyo, myslíš na to, na co já?" Obavy z toho, že někde začalo hořet začaly převyšovat ostatní pocity. O to horší však bylo to, že vše v okolí této domněnce nasvědčovalo. Vzduch byl nasáklý kouřem. Nad městečkem se rozhostily černé mraky s nádechem červeně vytvořené ohněm. I na ornamentových zdech elfských domů poskakovaly stíny plápolajícího ohně, který se každou chvílí rozšířil pomocí větru. Nyní už bylo o trochu jasnější co se děje, jenže až doteď nikdo z elfů neznal příčinu ohně.
Ireth tomu nechtěla uvěřit. Podívala se na Enelyu, které viděla na očích čistou hrůzu. "Bude to v pořádku. Městečko dovedeme opravit pomocí kouzel, ale teď je přednější zjistit, co ten oheň
způsobilo. Panikařením nic nevyřešíme, musíš si zachovat chladnou hlavu." I přes to všechno co se teď dělo v městečku, mluvila Ireth s naprostým klidem v hlase. Jakoby jí nevadil menší zmatek a ani hořící plameny všude v okolí. Enelya to nedokázala pochopit, ale nakonec poslechla. To co řekla Ireth jí uklidnilo a ona pocítila, že jí spadl kámen ze srdce.
Ireth viděla, že Enelye se ulevilo, ale podívala se na ní s vážným pohledem a v zápětí vykřikla: "Dávej pozor!" Přičemž do ní prudce strčila. Hned potom natáhla své ruce před sebe, dlaně dala k sobě a pozvedla směrem nahoru. Před dlaněmi elfky se objevil malý kruh jehož střed připomínal vlnící se pramen vody.
Enelya ležela na zemi a držela si dlaň na svém levém loktu, který si odřela při dopadu na zem. Více zmatená si už připadat nemohla. Proč do ní strčila? Vypadalo to jako by jí něco provedla. Enelye to však nepřipadalo jako naschvál, k tomu co udělala musela mít jiný důvod, jinak by nevytvořila zeď z energie. Navíc, Ireth na ní odmalička dávala pozor, proč by udělala něco takového naschvál? Enelya z toho všeho byla ještě zmatená, ale sotva spatřila větrnou bariéru, pochopila.
Ireth zavřela oči a do svých dlaní shromáždila část ze své moci aby bariéru zvětšila. Nejdřív se zvětšil kruh, který byl o něco větší než dlaně elfky. A potom stěna, viditelná pouze když do ní něco narazí, jako právě teď několik šípů s černými hroty. "Doufám, že mi nebudeš mít za zlé. To jak jsem tě strčila." Řekne provinilým tónem a otevře oči. Enelya se na Ireth usměje. "Zachránila jsi mne. Jak bych ti to jen mohla mít za zlé?" Enelya se pomalu postaví a dojde k Ireth. "Té bariéry není potřeba. Jistě už ví, že používáme toto ochranné kouzlo, takže pokud jsou ještě ve městě pak začnou používat i oni silnější zbraně nebo kouzla." Urech byla Enelyou překvapená. Nikdy dřív se u ní schopnost vymýšlet strategie neobjevila. A teď zničehonic ví, co by v takové situaci bylo nejlepší udělat. "Navrhuješ, že mám bariéru uvolnit?"
"Je to to nejlepší co teď můžeme udělat. Čím víc bude město zničeno tím víc síly se vypotřebuje na jeho opravu, ale já si myslím, že jej zničí i tak. V tom případě bychom měly jít pomáhat těm, kteří to potřebují." Ireth mohla jen souhlasit. Také měla několik strategií za sebou, ale že by to dovedla i Enelya, to jí ani ve snu nenapadlo. Nebyl však čas být užaslý nad strategií někoho kdo je dřív neuměl vymyslet, teď musely pomoct ostatním elfům, další zdržování by bylo mrhání časem. Ireth dala ruce od sebe a pak dolů. Bariéra se po těchto pohybech rozplynula a zůstal po ní jen mírný závan větru nesoucí prach ze země. "Bariéra je zrušená, snad abychom vyrazily dřív, než to tady začnou okupovat temní elfové." Řekla Ireth a rychlým krokem se s Enelyou vydaly pomoct zraněným nebo bojujícím elfům.
Malé děvčátko stále postávalo u altánku z bílého mramoru, který byl v horní části každého ze svých šesti vchodů ozdoben kamenným břečťanem. Na vrchní části altánku byla postavena menší věžička, skrz kterou prostupovala zář zlatostříbrného světla s nimž si holčička nepřestávala pohrávat. Stála jako omámená a pozorovala jak se v jejích malinkých dlaních mění barva světýlka. Teď zlatostříbrná za chvíli zelenkavá a potom modravá. Pokaždé jiná barva v jiném odstínu, ale najednou se světlo změnilo. Po všech svých stranách se tvarovalo do krátkých nepravidelných paprsků. Nešlo určit co to je, ale po chvilce se paprsky rozšířily a vytvořily okvětní lístky, narůžovělé barvy. Děvčátko lnulo ke květinám a vůbec všemu živému, ve svém věku znalo spousta květin a dle tvaru této světelné květinky šlo poznat, že je to leknínový květ. Bylo na něm však něco zvláštního. Krom toho že zářil, byl o hodně větší než normálně květy leknínů bývají a taky ve svém středu měl průzračnou vodu na jejímž dně bylo něco položeno. Děvče neváhalo a nastavilo své dlaně pod květ. Světe div se! Leknínový květ na to zareagoval. A to tak, že pár okvětních lístků, které byly nejblíže k holčičce odpadly a předmět děvčeti spadl do nastavených dlaní.
Děvčátku se v dlaních blýskal řetízek, dělaný z drobných černých kamínků, nacházejících se po celém jeho obvodu i po provázcích. Na řetízku byly dvě zvláštnosti, které i když byly zvláštní vypadaly nádherně.Tou první byly provázky přidělané ke kruhovému obvodu řetízku. Krom toho že na nich byly malé černé kamínky, náležely jim i větší kamínky duhové barvy, které narozdíl od černých kamínků byly jen na provázcích a ještě k tomu byly různě rozmístěny, nejčastěji na začátku na konci a ve prostřední části provázku. Každý provázek byl od toho druhého vzdálen asi centimetr, ale v jednom místě měly o něco větší rozestup, neboť do toho místa byl vsazen přívěšek. Jeho přední část byl oválný kamínek se čtyřmi zlatavými vystouplými půlkruhy, připomínajícími žíly. V prostředku kamínku byla díra jejíž střed vyplňoval květ se dvěma horními většími okvětními lístky a totéž akorát menšími dolními lístky. Tedy byl to takový čtyřkvětý květ, jehož okvětní lístky zasahovaly do třetího půlkruhu. Prostřední část přívěšku tvořilo cosi vzdáleně podobného tělu fénixe, až na to, že ve středu po celé délce jeho těla se nacházel šestihranný křišťál. Poslední část přívěšku je ozdobená spirálou, která vede z obou stran křídel fénixe, pod špicí křišťálu kde se střetne jeden konec s druhým a pak oba navážou na druhý půlkruh. Děvčátko v duchu poděkovalo za překrásný dar a ještě chvíli pozorovalo jak světlo nabírá svůj původní tvar i barvu. Potom pomalými krůčky scházelo z kamenného schodiště, jenže na zem nedošlo. Zastavilo se na posledním schodě na němž se pořádně podívalo před sebe. "Co se to stalo?! Je tohle městečko, které znám?" Vyděšeně se rozhlíželo kolem, avšak nikde nebylo ani živáčka. Na zemi mezi popelem byly vidět šípy nebo jiné zbraně. Zdi domů byly ožehnuty ne-li spáleny nemilosrdným ohněm. "To nemůže být pravda." Řeklo když vidělo tu spoušť před sebou. Následek požáru byl strašný. Děvčátko by na sebe nejraději upozornilo ale nebylo hloupé. Dle šípů uznalo, že se zde bojovalo takže nepřítel mohl být ještě ve městě, přesto se ale vydalo na vlastní pěst místo toho aby se někde schovalo. "Dobře, stačí jen najít náš dům, to by měla být hračka." Děvče sestoupilo z posledního schodu a rychlými kroky se vydalo do ulic městečka, nyní vypadajícího jako labyrint. Někde brázdili temní elfové a jinde se sváděly těžké boje. Další nepříjemností byl kouř, kvůli kterému se hůř vidělo. Ale holčička byla na své okolí obzvlášť opatrná. Díky té pozornosti si všimla i něčeho tmavého v dálce. Vypadalo to jako nějaké stvoření, avšak ona nehodlala zastavovat.
Čím rychleji běžela, tím víc jí připadalo, že ta věc se k ní přibližuje. Nevěděla jestli se jí to jen zdá nebo ne, ale dobrý pocit z toho neměla. "Možná bych měla zastavit. Ne, ne teď si to nemohu dovolit." Řekla si sama pro sebe a utíkala stále dál. Za okamžik byla dostatečně blízko, aby viděla co je ta věc zač. Z jejího pohledu to vypadalo, jakoby ta věc kolem sebe rozháněla kouř z ohně. Když jej rozháněla pak to muselo znamenat jediné. Měla pravdu, je to stvoření, které se pohybuje. Vzhledem k tomu, že rozhánělo kouř, tak muselo běžet velkou rychlostí. Děvčátko se prudce zastavilo. Už nemuselo ani hádat co to je. Byl to černý kůň, v jehož sedle byl posazen jezdec v černé kápi. "To je přesně ten kůň, na němž jezdí temní elfové." Řekla nevěřícně a snažila se opět rozběhnout. Ovšem ať se snažila seč mohla, nohy jí nechtěly poslechnout. Navíc kůň byl rychlý a než se stačila pomnout nebo vůbec vzpamatovat z toho co se děje, letěla vzduchem na druhou stranu uličky. Zastavila jí zeď jednoho z domků a ona se bezvládně zhroutila na zem.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.......

napsala:Marion


Světlo Elfů-informace

11. června 2012 v 19:00 | Lucie Strnadová |  ※ BOHYNĚ ELFŮ※

※ Světlo Elfů※

Nová knížka nebo spíš nádherní příběh,měla jsem tu čest jí číst mezi prvními.Napsala jí má kamarádka a knížku bude psát pod přezdívkou MARION,příjmení dodáme díl.Tak pozor nepíšu jí já ale má kamarádka tak si to zapište za uši moji milí návštěvníci tohoto užasného blogu.(Tedy alespoň já si myslím že je užasní,zbytek nechám na vás samozřejmě)Věřím že se vám noví příběh※ Světlo Elfů※ bude líbit.Pardónek trošku se na obrázek vloudila chyba.... ※ Světlo elfů ※ má být takto: ※ Světlo Elfů ※z velkým E.


Trosky

10. června 2012 v 20:38 | Lucie Strnadová |  Hrady a zámky celého světa

TROSKY

republika:ČR

Trosky jsou zřícenina hradu v Českém ráji, přibližně mezi Turnovem a Jičínem, na katastru obce Troskovice v okrese Semily Libereckého kraje. Hrad je symbolem Českého ráje.

Jejich založení spadá do pozdního středověku - přibližně mezi roky 1380 až 1390. Nechal je postavit Čeněk z Vartemberka z rodu Markvarticů, jeden z předních českých šlechticů této doby. Na dvou čedičových vyvřelinách (sukách, sopouších) byly vybudovány obranné a zároveň i obytné věže, zvané pro svůj vzhled Panna a Baba. Pod Pannou vznikly pohodlné, tzv. panské paláce pro majitele hradu, jejichž zbytky se zachovaly do dnešních dnů. Věže byly spojeny na jižní a severní straně více než 15 metrů vysokou a 1,5 až 2 metry silnou hradbou s podsebitím a pochozí lávkou. Vstup do hradu i na druhé nádvoří zajišťovaly jednoduché, tzv. kulisové brány, přibližně v dnešní podobě.

Pod Troskama vedli tajné hodby ve kterích jsem byla jen na kousek jelikoš ostatní hodby jsou nenávratně zavalené.

Asi 500 metrů východně od hradu v příkré skalnaté a zalesněné stráni se nachází vchod do jeskyně. Za vstupním otvorem se nachází prostora až 5 metrů široká, jejíž dno se sklání přibližně k severozápadu. Strop vybíhá od vchodu klínovitě vzhůru a dosahuje výšky až 7 metrů. Po 13 metrech se jeskyně zužuje na 50 cm širokou chodbu, která po 20-ti metrech vyúsťuje ve čtvercové skalní rozsedlině, z níž odbočují tři různé chodby. Jedna pokračuje ve směru vstupní chodby k severozápadu, ale je zavalená. Druhá směřuje vpravo (k severovýchodu) a končí též závalem. Třetí chodba jde vlevo (k jihu) a po několika metrech se zvětšuje v prostor, který jeví známky lidské činnosti. V této prostoře se nachází i tzv."podpisová skála" s vyrytými jmény návštěvníků. V minulosti zde bylo možné spatřit též podpis národního buditele a filozofa Jos. Jungmanna a jeho přítele, básníka Antonína Marka, faráře z Libuně. Na jihu se tato prostora zužuje a přechází v chodbu, která je však na svém konci zaplavena pískem.
(Trosky jsou nasvícení,ale pokaždé jinak....)
Tajemná jeskyně pod hradem Trosky byla v minulosti navštěvována ve snaze nalézt spojovací chodbu do hradu. Asi v roce 1772 byla navštívena čtyřmi jičínskými občany, kteří v jeskyni na balvanu nalezli nápis :"Ani krok dále, sic tvoje smrt". To bylo příčinou, že od dalšího zkoumání upustili. Rovněž švabachem psaný nápis : " 3 dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál. P.H. 1845 F.H." dokládá, že proniknout do tajemného podzemí a nalézt spojovací chodbu do hradu nemusí být jednoduché.

POVĚSTI

Podle pověsti, která se uchovala mezi místními obyvateli, chodba ústí k podzemnímu jezírku, které sloužilo jako zásobárna vody pro hrad. Skutečností je, že doposud nebyly na hradě nalezeny žádné stopy po studni.

Jiná pověst praví, že tajná chodba pod Troskami vede k železným dveřím, za kterými jsou ukryty poklady a cenné starožitnosti. Může to souviset s tím, kam loupeživí rytíři Šof a Švejkar, jež se zmocnili Trosek, ukrývali naloupené zboží? Ota z Bergova, jeden z majitelů Trosek, se podílel na vyloupení Opatovického kláštera v roce 1415. Kam ukryl uloupený poklad, který je dodnes nezvěstný ? Tyto i jiné otázky zůstávají dosud nezodpovězeny.

Jeskyně je po zásahu "úředníků z ochrany přírody" znepřístupněna!

Tak tenchle vchod si pamatuju když jsme tam za jedné tmavé noci lezli.V chodbách byly zapáleny svíčky a pamatuji si že jsme se některíma hodbama museli doslova plazit.Cítím ten studení písek do teďka.Z hlavní chodby občas sem tam vyusťovali temné chodbičky.Vím že jsme se mohli i občas postavit.Moje maminka se dostala až chodbě kde bylo vydět oblouk.Domnívám se že to bylo pozustatek velké chodby...Říká se že chodby k Troskám zavalili Němci protože tam pracovali na něčem velkém,ale je to jen domněnka.
Nápisi v jezkyni....
Tak to je chodba která pak ústí k třem chodbám...

SVITAČKA:


Tábor kam každý rok jezdím vydím přímo na Trosky je to totiž kousíček.Tábor je fakt jen kousíček a je to tam úžasní i když Rezervace Apoléna je uzavřená.Tam jsem taky chodněkrát byla .

Když se usmívám je to jen na oko.

8. června 2012 v 23:46 | Dark Emo Elf |  Emo
Je to drsné jestli chcete a máte připravení uklidnující prostředky jako je čokoláda a pevné nervi tak čtěte dál....tento příběh se odehrává a nikdo neví jak to dopadne!
Je skuteční....není to můj další příběh.....Předávám klávesnici kamarádovi nebo kamarádce!
To jsem já Dark Emo Elf a rozhodl jsem psát pod přezdívkou..neřeknu vám jestli jsem cholka nebo kluk,kde bydlím a jestli mám sourozence,protože to co zde napíšu je realita a né vímysl...rozhodně to nepřeju nikomu ale bohužel děje se to.A snad si konečně někteří z vás uvědomí že zadlužovat se a dělat si dluchy je k smrti nebezpečné.
Nemějte mi to za zle že se tu budu vydávat za někoho jiného...ale to co vám sem napíšu je pravda.

NEZADLUŽUJ TE SE PROSÍM JINAK SKONČÍTE JAKO JÁ A DALŠÍ LIDI!


Jsem Dark Emo Elf a budu vás informovat skrz tenchle kamarádčin blog co se děj u nás doma.Pokud už nebudu moc psát odvezli nám počítač na kterím je žlutá nálepka z nadpisem:
....zabavili!
Je tam nbapsáno:
Tato věc byla dne: 30.5.2012 pojata do soupisu movitých věcí....

8.6.2012
Mám pocit že někdy nemá vůbec cenu žít.Všechno se mi hroutí pod rukama a nejhorší je že brzy začnu pracovat a splácet dluchy.Nechci žít takchle,a taky už nemužu.Je to hruza kam se podívám tam vydím problémy a dokonce už máme exekučně zabavení počítač a ledničku.Hnusaci.Oni exekutoři mužou všechno.Můžou vám opakovaně brát věci,a ještě vás víc potopit.Ne aby vám nechali základní vybavení domácnosti,ale seberouv vám ledničku.Všechno.

Ale uplně nejhorší je že ty dluchy jsem si vůbec ale vůbec neudělal.Udělal je otec který pořád platit dluchy dluchama jak se říká.Já to budu platit i když jsem si je vůbec neudělal je to nespravedlnost a to se už můžu jít normálně oběsit nebo podříznout.

Budu trpět...Nevím jak to všechno dopadne a doufám že se brzy nedostanu mezi bezdomovce protože těm idiotum je to jedno.Vykopnou tě na ulici a je jim to jedno.Chtěl bych najít i další lidi kteří to zažívaj nebo zažívali.Chtěl bych se jich zeptat jak to zvládaj nebo jak to zvládali?A na další věci.
Jinak se mi velice nelíbí jak někteří lidé koukají na dlužníky a mají k nim pitomé komentáře.Sice si za dluchy mužou NĚKTEŘÍ sami ale nikdo neví jak k nim přišel a ani za jakých okolností.Takže některé upozornuji že aby si laskavě promysleli to co řeknou.Nikdy to nezažili tak aď mlčí.

Proč jsem se vlastně narodil....je to pitomost tenchle život....Někdo vám život skazí během několik chvil a ani nemrknete.Napíšu vám jestli budu mít pc jak to dopadlo.